Po dvou dnech na cestě, s přespáním v Denpasaru (Indonésie), konečně přistáváme v hlavním městě Východního Timoru , Dilí (pozor, neplést si s indickým Dillí). Na letišti nás vyzvedává sympatická černoška Safi. Jak se později dozvídáme, je původem
z Tanzánie, je šéfkou našeho resortu a na Timoru žije už 8 let. Taxíkem se přesouváme do přístavu, naloďujeme se na privátní loď a po hodině a čtvrt přistáváme na Atauru v resortu Atauro Diving, jehož majitelem je 60letý Němec Volker.

Ubytováváme se s prostých bungalovech (2 postele, stolík, skříň, koupelna s umývadlem a sprchou) z bambusu. Pak dochází k prvnímu šoku. V bungalovech není záchod! Zjišťujeme, že v celém resortu jsou pouze 2 suché záchody. Čtyři lidi chtějí jet okamžitě domů. Sedneme si do restaurace v resortu, dáme si pivo a shodneme se, že mít možnost na vlastní oči spatřit nejen z lodě, ale i pod vodou, plejtváky obrovské a vorvaně, je zkrátka tak neobyčejný zážitek, že to za tu trochu “nepohodlí“ rozhodně stojí.  Volker nám vysvětluje, že všechna centra na Timoru, která jezdí za velrybami, spolu sdílí informace ohledně výskytu těchto tvorů. A nemá tedy význam jezdit do Ombaiského průlivu, aniž bychom věděli, že tam jsou. Takže začínáme s potápěním kolem ostrova Atauro.

Během pobytu se potápíme ze všech stran ostrova. Jsou zde nádherné korálové zahrady plné typického korálového života. Na jedné lokalitě na východní straně narážíme 2x na velké hejno barakud a na jiné na jihu na hejno kranasů (jack fish). Stěny jsou porostlé krásnými houbami a měkkými koráli. Potkáváme také vlnožila a mořské želvy spíše menšího vzrůstu. Ponory jsou pohodové, sem tam s mírným proudem. Proudový adrenalin jsme si užili na severní části ostrova, kde se potkávají 2 proudy a místy to byl opravdový podvodní masakr, který jsme ale všichni uvítali. Co zde celkem chybí, jsou velká zvířata jako jsou třeba žraloci, trnuchy nebo manty. Náš divemaster Kevin přiznává, že žraloci kolem ostrova jsou, ale hluboko. Neváháme a zkoušíme jít do požadované hloubky a zkoušíme mačkáním prázdné PET lahve žraloky přilákat. K naší velké radosti se nám připlouvají ukázat dva černocípáci a jeden kladivoun.

Kolem ostrova je velmi živé moře. Při plavbách na lokality často potkáváme stáda menších „velryb“ jako jsou delfíni, elektry tmavé (melon headed whale) a kulohlavci, a když máme čas, šnochlujeme s nimi. Čtvrtý den při návratu z potápění na nás na pláži čeká Volker se zprávou, že dopoledne spatřili v průlivu vorvaně. Po obědě nasedáme do člunu a vyrážíme. Po hodině opravdu narážíme na rodinku asi deseti vorvaňů s mláďaty, jak se jen tak „poflakují“. Pravidlem je maximálně 5 šnochlařů zaráz ve vodě a tak se pravidelně střídáme. Je to neopakovatelný zážitek, vidět tato nádherná stvoření na vlastní oči. Ve stejný den narazíme na několik dalších vorvaňů, které se nám podaří natočit a vyfotit i z dronu. V dalších dnech vyrážíme ještě 2x. Jeden den nepotkáme ani ploutvičku, ale poslední den spatříme konečně i plejtváky. Jejich „nevýhodou“ je, že jsou stále v pohybu. Po 5 až 7nádeších se ponoří a plavou zhruba 7 minut pod vodou, než se zase vynoří nadechnout, takže se na lodi snažíme držet směr a po 7minutách hledáme, kde se vynoří. Pak je třeba je rychle předjet, vlézt do vody, ponořit se a už jen žasnout, jací giganti kolem vás plavou. Velkou výhodou je mít s sebou dron, se kterým jsme natočili úchvatné záběry, viz video níže.

Co se týče nějakého suchozemského vyžití na Atauru, tak to je tady slabé. Turismus zde není prakticky rozvinutý. Zapomeňte na hromadu restaurací, obchodů, či barů. Tady si můžete zajít do místní „Jednoty“, kde si koupíte levnější pivo za 2 USD (na resortu za 4 USD). Doporučuji si 2x týdně zajít na místní tržiště, kdy připlouvá trajekt z hlavního ostrova a mezi 11. – 15. hodinou je tady živo. Za 3 USD si můžete dát grilovanou rybu se zeleninou a s vodou z kokosu.

Jedno odpoledne jsme vyrazili tuktukem do vedlejší vesnice (asi 20 minut). Jsou tu rukodělné manufaktury, kde lidé z místní komunity šijí panenky a vyrábí šperky z přírodních materiálů. Je tady také „pizzerie“. Objednáváme si na 17:00 několik pizz a vyrážíme na asi dvouhodinový výšlap do kopců nad vesnicí k jeskyni Panny Marie. V tom vedru dostáváme opravdu zabrat, ale výlet stojí za to. Energii pak doplníme konzumací objednané pizzy a několika plechovek piva.

Závěr

Po deseti dnech strávených na Timoru se nikomu, i přes to počáteční zděšení, nechce domů. Daleko od všeho shonu a civilizačního hluku, totálně zrelaxovaní a plní zážitků se setkání s velrybami, vyrážíme domů. Na Východní Timor nikdy nezapomeneme.

Více informací ohledně plánovaného zájezdu na Timor najdete ZDE

Jiří Katrušák

Článek Východní Timor se nejdříve objevil na Nevšední dovolená.