Indonésie se právem řadí mezi nejlepší místa na světě pro pozorování mant. Ať už jste zkušený potápěč nebo nadšený šnorchlař, tato úžasná země vám nabídne nespočet příležitostí k setkáním s těmito nádhernými tvory.

Raja Ampat

Toto souostroví, známé jako „korálový trojúhelník“, se pyšní titulem jednoho z nejbohatších míst mořské biodiverzity na celé planetě. Velká část mant zde vyniká svým výrazným zbarvením. Zatímco manty mají obvykle černý hřbet a bílé břicho, přibližně 40%, které se zde často vyskytují, je téměř celých černých, což je činí ještě výjimečnější. Vrchol sezóny je od listopadu do března, kdy zde bývá nejlepší počasí, viditelnost pod vodou a největší pravděpodobnost výskytu mant.

Komodo

Kultovní indonéská potápěčská destinace, která je proslulá svými vzrušujícími, proudem poháněnými drifty – ale nejen potápěče toto vzrušující prostředí přitahuje. Manty milují podmínky, které panují na mnoha potápěčských lokalitách na Komodu, a často využívají rychle proudící vodu ke krmení. Do tohoto koutu indonéského souostroví se proto sjíždějí potápěči z širokého okolí. Vrchol sezóny je od července do srpna.

Socorro

Nachází se v Tichém oceánu u pobřeží Mexika. Od ostatních potápěčských destinací se Socorro liší především možností setkat se s velkými hejny žraloků, mant a dokonce (při troše štěstí) i keporkaků. Představte si, že plavete po boku desítek zvědavých a majestátních tvorů, a to vše obklopení křišťálově čistou modrou vodou a úžasnou podmořskou krajinou. Vrchol sezóny je zde leden až duben, kdy je nejvyšší šance spatřit obří manty, kladivouny, velrybáky a již zmíněné keporkaky.

Tyto tři destinace představují to nejlepší, co může svět potápění nabídnout. Každá z nich slibuje nezapomenutelné zážitky a setkání s úchvatnými mořskými tvory.

Ať už toužíte po černých mantách na Raja Ampat, vzrušujících proudech na Komodu, nebo po velkolepých setkáních s kladivouny a žraloky na Socorru.

Prozkoumejte naše nabídky a naplánujte si svou další potápěčskou expedici ještě dnes. Ať už si vyberete kteroukoliv z těchto úžasných destinací, jedno je jisté – čeká vás potápěčský zážitek, na který nikdy nezapomenete.

Více informací ohledně plánovaných zájezdů naleznete zde:

Raja Ampat: https://nevsednidovolena.cz/portfolio/indonesie-raja-ampat/

Komodo: https://nevsednidovolena.cz/portfolio/indonesie-komodo/

Socorro: https://nevsednidovolena.cz/portfolio/mexiko-socorro/

Tým Nevšední Dovolená

Článek Kam za mantami? se nejdříve objevil na Nevšední dovolená.

1. října 2022 jsem s dalšími 15 nadšenci přistál na Nosy Be (ostrov s mezinárodním letištěm patřícím k Madagaskaru). Po vyřízení příletových formalit nás před letištěm čekal Aďo a jako správný Slovák měl v ruce láhev madagaskarského rumu Dzama na přivítanou. Každý si dal kalíšek a odjeli jsme do přístavu, kde na nás čekaly 2 privátní čluny a odvezly nás na vedlejší ostrov Nosy Komba do zcela nového resortu Veronika.

Resort stále voněl novotou. Naše parta byla první, kterou zde přivítali. Ubytovali jsme se v 8 pokojích s vyhlídkou na oceán. Každý pokoj je vybaven velkou manželskou postelí a jednou „normální“ postelí. Samozřejmostí je privátní koupelna a záchod. Nejprve jsme se divili, že na pokojích jsou pouze ventilátory a ne klimatizace, ale večer nám bylo všem jasné, že klima není potřeba. Od oceánu pofukoval příjemný větřík a horko nám vůbec nebylo. Před večeří v místní restauraci jsme se sešli v krásném „nekonečném“ bazénu a kochali se pohledem na západ slunce.

Další den ráno začalo naše 4denní putování po parcích a krásách Madagaskaru. Nejprve jsme pluli asi 20 minut lodí do přístavu Ankify, kde jsme se naskládali do tří připravených vanů a vyrazili na cestu. Čekalo nás asi 150 km jízdy. Řeknete si, že 150 km je u nás zhruba 2-3 hodiny. To jste ale nebyli na Madagaskaru! Vyjeli jsme v 8:00 ráno a v parku jsme byli v 13:30.
Cestou jsme měli 40 minutovou zastávku na plantáži, kde jsme se dozvěděli, jak se pěstuje vanilka, pepř, zázvor, kakao, káva,  …. a další koření a plodiny.

V parku Ankarana nás čekala asi 4hodinová procházka na šedé tsingy. Lokální průvodci nám během cesty vysvětlovali původ těchto skalních útvarů, podrobně nás seznamovali s místní flórou, a dokonce našli i nějakého chameleona a lemura. Do hotelu jsme se dostali až za tmy. Ubytování bylo skromné a na tu jednu noc dostačující.

Ráno po snídani jsme vyrazili na dalších 120 km do nejsevernějšího města Madagaskaru: Diego Suarez (místní Malgaši jej nazývají Antsiranana). Po cestě jsme měli zastávku v parku Tsingy Rouge (rouge ve francouzštině znamená červený). Při asi dvouhodinové procházce mezi červeno-oranžovo-hnědými útvary se nám chvílemi zatajoval dech. Přidejte k tomu zelené palmy a blankytně modrou oblohu a cítíte se jako v ráji. Opravdu nádhera. Na hotel jsme přijeli opět za tmy. Je tu sice bazén, ale hladoví a vyžíznění jsme vyrazili do některé z mnoha restaurací, které se nachází v 15minutové vzdálenosti od hotelu. Ti pohodlnější zůstali v hotelové restauraci a u jídla doháněli abstinenci internetu.

Třetí den na cestách jsme strávili v hodinu a půl vzdáleném horském parku Montagne d´Ambre. Nachází se v nadmořské výšce skoro 1 000 m a je v něm citelně chladněji. Dokonce nás zastihl malý déšť, ale naštěstí jsme měli pláštěnky. Opět se k nám přidali lokální průvodci a vyrazili jsme na 3hodinovou vycházku. Po cestě jsme viděli několik druhů chameleonů, dokonce asi 2 cm zástupce nejmenšího druhu chameleona na světě. V korunách stromů jsme zahlédli divoké lemury. Zastavili jsme se i u dvou vodopádů, ve kterých se ale bohužel nedá koupat.

Po cestě zpět na hotel jsme udělali krátkou zastávku na vyhlídce u moře a obdivovali největší baobab ve městě. Večer jsme opět vyrazili do „víru velkoměsta“.

Čtvrtý den nás čekal „pouze“ přejezd zpět do přístavu Ankify a pak lodí na náš resort Veronika. Vyjeli jsme v 8 hodin ráno a do přístavu dorazili po několika přestávkách těsně po čtvrté hodině odpoledne. Ještě 20 minut lodí a byli jsme se sklenkou dobrého drinku v bazénu na resortu.

Další dny se potápěči vyrazili potápět, zatímco nepotápěči relaxovali na resortu a jezdili na různé výlety. V programu jsme měli i společné výlety, například pozorování velryb (keporkaků),

šnorchlování s mořskými želvami (ostrov Sakatia), návštěvu až kýčovitě krásných pláží na ostrovech Nosy Iranja a Nossy Be, nákupy na místním tržišti a procházku po parku Lemuria Land. Všichni si to znamenitě užili.

Při potápění u ostrůvku Nosy Tanikely jsme potkali 2x velkého žraloka kytarového, na lokalitě se dvěma menšími vraky jsme viděli obrovská hejna ryb a při bližším průzkumu jsme spatřili spoustu krokodýlích ryb, perutýnů, nahožábrých slimáků a dalších živočichů. Fakt paráda. Na house reefu před resortem, kam se můžete jít potápět kdykoliv sami, jsme často potkali želvy. Byli jsme i na nočních ponorech. Jediné co bych na potápění vytkl, je zdejší horší viditelnost.

Ještě jsem zapomněl zmínit, že Aďo má na resortu výběh s několika suchozemskými želvami a také pár lemurů, se kterými jsme si užili spoustu legrace.

A co říct na závěr? Náš výlet na Madagaskar se opravdu vydařil. Užili jsme si to všichni – jak potápěči, tak i nepotápěči. Navštívili jsme několik krásných parků, ve vesnicích jsme viděli, v jaké chudobě žijí místní lidé i jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě. Zapotápěli jsme se, zašnorchlovali s želvami, vyfotili si keporkaky, viděli nádherné pláže a užili si s lemury. Prostě správný zájezd pro všechny, kteří chtějí strávit aktivní pohodovou dovolenou.

V roce 2023 jsem tam byl s další skupinou se stejným výsledkem a věřím, že se tam budeme rádi vracet.

Jiří Katrušák

Více informací ohledně plánovaného zájezdu na Madagaskar najdete ZDE

Článek Madagaskar se nejdříve objevil na Nevšední dovolená.

Po dvou dnech na cestě, s přespáním v Denpasaru (Indonésie), konečně přistáváme v hlavním městě Východního Timoru , Dilí (pozor, neplést si s indickým Dillí). Na letišti nás vyzvedává sympatická černoška Safi. Jak se později dozvídáme, je původem
z Tanzánie, je šéfkou našeho resortu a na Timoru žije už 8 let. Taxíkem se přesouváme do přístavu, naloďujeme se na privátní loď a po hodině a čtvrt přistáváme na Atauru v resortu Atauro Diving, jehož majitelem je 60letý Němec Volker.

Ubytováváme se s prostých bungalovech (2 postele, stolík, skříň, koupelna s umývadlem a sprchou) z bambusu. Pak dochází k prvnímu šoku. V bungalovech není záchod! Zjišťujeme, že v celém resortu jsou pouze 2 suché záchody. Čtyři lidi chtějí jet okamžitě domů. Sedneme si do restaurace v resortu, dáme si pivo a shodneme se, že mít možnost na vlastní oči spatřit nejen z lodě, ale i pod vodou, plejtváky obrovské a vorvaně, je zkrátka tak neobyčejný zážitek, že to za tu trochu “nepohodlí“ rozhodně stojí.  Volker nám vysvětluje, že všechna centra na Timoru, která jezdí za velrybami, spolu sdílí informace ohledně výskytu těchto tvorů. A nemá tedy význam jezdit do Ombaiského průlivu, aniž bychom věděli, že tam jsou. Takže začínáme s potápěním kolem ostrova Atauro.

Během pobytu se potápíme ze všech stran ostrova. Jsou zde nádherné korálové zahrady plné typického korálového života. Na jedné lokalitě na východní straně narážíme 2x na velké hejno barakud a na jiné na jihu na hejno kranasů (jack fish). Stěny jsou porostlé krásnými houbami a měkkými koráli. Potkáváme také vlnožila a mořské želvy spíše menšího vzrůstu. Ponory jsou pohodové, sem tam s mírným proudem. Proudový adrenalin jsme si užili na severní části ostrova, kde se potkávají 2 proudy a místy to byl opravdový podvodní masakr, který jsme ale všichni uvítali. Co zde celkem chybí, jsou velká zvířata jako jsou třeba žraloci, trnuchy nebo manty. Náš divemaster Kevin přiznává, že žraloci kolem ostrova jsou, ale hluboko. Neváháme a zkoušíme jít do požadované hloubky a zkoušíme mačkáním prázdné PET lahve žraloky přilákat. K naší velké radosti se nám připlouvají ukázat dva černocípáci a jeden kladivoun.

Kolem ostrova je velmi živé moře. Při plavbách na lokality často potkáváme stáda menších „velryb“ jako jsou delfíni, elektry tmavé (melon headed whale) a kulohlavci, a když máme čas, šnochlujeme s nimi. Čtvrtý den při návratu z potápění na nás na pláži čeká Volker se zprávou, že dopoledne spatřili v průlivu vorvaně. Po obědě nasedáme do člunu a vyrážíme. Po hodině opravdu narážíme na rodinku asi deseti vorvaňů s mláďaty, jak se jen tak „poflakují“. Pravidlem je maximálně 5 šnochlařů zaráz ve vodě a tak se pravidelně střídáme. Je to neopakovatelný zážitek, vidět tato nádherná stvoření na vlastní oči. Ve stejný den narazíme na několik dalších vorvaňů, které se nám podaří natočit a vyfotit i z dronu. V dalších dnech vyrážíme ještě 2x. Jeden den nepotkáme ani ploutvičku, ale poslední den spatříme konečně i plejtváky. Jejich „nevýhodou“ je, že jsou stále v pohybu. Po 5 až 7nádeších se ponoří a plavou zhruba 7 minut pod vodou, než se zase vynoří nadechnout, takže se na lodi snažíme držet směr a po 7minutách hledáme, kde se vynoří. Pak je třeba je rychle předjet, vlézt do vody, ponořit se a už jen žasnout, jací giganti kolem vás plavou. Velkou výhodou je mít s sebou dron, se kterým jsme natočili úchvatné záběry, viz video níže.

Co se týče nějakého suchozemského vyžití na Atauru, tak to je tady slabé. Turismus zde není prakticky rozvinutý. Zapomeňte na hromadu restaurací, obchodů, či barů. Tady si můžete zajít do místní „Jednoty“, kde si koupíte levnější pivo za 2 USD (na resortu za 4 USD). Doporučuji si 2x týdně zajít na místní tržiště, kdy připlouvá trajekt z hlavního ostrova a mezi 11. – 15. hodinou je tady živo. Za 3 USD si můžete dát grilovanou rybu se zeleninou a s vodou z kokosu.

Jedno odpoledne jsme vyrazili tuktukem do vedlejší vesnice (asi 20 minut). Jsou tu rukodělné manufaktury, kde lidé z místní komunity šijí panenky a vyrábí šperky z přírodních materiálů. Je tady také „pizzerie“. Objednáváme si na 17:00 několik pizz a vyrážíme na asi dvouhodinový výšlap do kopců nad vesnicí k jeskyni Panny Marie. V tom vedru dostáváme opravdu zabrat, ale výlet stojí za to. Energii pak doplníme konzumací objednané pizzy a několika plechovek piva.

Závěr

Po deseti dnech strávených na Timoru se nikomu, i přes to počáteční zděšení, nechce domů. Daleko od všeho shonu a civilizačního hluku, totálně zrelaxovaní a plní zážitků se setkání s velrybami, vyrážíme domů. Na Východní Timor nikdy nezapomeneme.

Více informací ohledně plánovaného zájezdu na Timor najdete ZDE

Jiří Katrušák

Článek Východní Timor se nejdříve objevil na Nevšední dovolená.

je jedním z mála skutečně divokých míst na Zemi a zároveň jedním z nejkouzelnějších. Každoročně ji zaplaví přibližně sedm kubických kilometrů vody, což přiláká nespočet zvířat z okolních oblastí a vytvoří jednu z největších koncentrací divoké zvěře na planetě.

Záplavy vrcholí mezi červnem a srpnem. Místní Botswanci se po deltě pohybují na mokorech, vydlabaných kmenech stromů, které slouží jako kánoe, a pomocí dlouhých tyčí se tiše pohybují po vodě. Je to nejlepší způsob cestování po deltě, protože vám umožní poznat oblast tak, jak to dělají místní obyvatelé.

Na klidné hladině se ozývá praskání větví a těžký rachot padajících kokosových ořechů. Vyskytuje se zde opravdu mnoho slonů (přibližně 50 000), kteří si v ostrovním podrostu hledají potravu. Mimo jiné jsou v místních vodách ukrytí krokodýli, kteří trpělivě čekají na svou kořist.

Setkání s krokodýly

V deltě Okavanga žije přibližně 3 000 krokodýlů nilských a pro opravdové milovníky adrenalinu je setkání s nimi v jejich přirozeném prostředí dnes považováno za vrcholné potápění s velkými zvířaty. Krokodýli nilští dosahují délky až 6 m a jsou to opravdu hroziví dravci. V dospělosti mají nejsilnější skus v živočišné říši a jsou známí jako nevybíraví lovci. Teprve nedávno se začalo uvažovat o možnosti potápění s krokodýly z Okavanga, a proto tento jedinečný životní zážitek nabízí pouze pár společností. Navzdory rizikům, která vstup do krokodýlího světa obnáší, existuje několik způsobů, jak nebezpečí zmírnit. Prvním a možná nejdůležitějším faktorem je načasování: o potápění s krokodýly se doporučuje pokoušet pouze v červnu a červenci, a to ze dvou důvodů. Voda je nejčistší a nejchladnější, což znamená, že je méně pravděpodobné, že se s krokodýlem nečekaně setkáte, a krokodýli jsou díky své studenokrevné povaze nejpomalejší a nejméně agresivní. Odborníci na krokodýly, kteří tyto ponory vedou, obvykle vybírají zvířata, s nimiž se budou potápět podle jejich velikosti a temperamentu, když je pozorují na březích delty před vstupem krokodýlů do vody.

Vody v Okavangu jsou mělké a pohybují se v rozmezí 5 až 15 m. Protože krokodýli (stejně jako mnoho druhů velkých žraloků) loví zespodu, je důležité trávit na hladině co nejméně času. Potápění s krokodýly se provádí pomocí negativního vstupu a potápěči se musí během pobytu ve vodě držet co nejblíže říčnímu dnu. Je také důležité mít na paměti, že i když krokodýly možná nevidíte, je velká pravděpodobnost, že oni vidí vás. Po celou dobu musíte zachovat klid a po spatření krokodýla se přibližovat spíše zezadu než zepředu, abyste zůstali mimo dosah útoku. Ať už se vám však tyto ponory mohou zdát jakkoli skličující, tato pravidla jsou tu proto, abyste mohli bezpečně proniknout do světa, který zažije opravdu jen hrstka lidí na světě. Delta pod hladinou je stejně fascinující jako ta nahoře. Je to zázračná vodní země plná jasného slunečního světla, které se zeleně prodírá skrz stromy místní vegetace. Přestože se krokodýli potřebují nadechnout nad hladinou, jsou schopni zůstat pod vodou celé hodiny. V Okavangu je nejlépe najdete v „krokodýlích jeskyních“, ponurých zákoutích ukrytých pod převisem říčního břehu.

Bílý odlesk jejich vyčnívajících zubů signalizuje jejich přítomnost dříve, než si oči zvyknou a zaostří se na zbytek jejich postavy. Největší podívaná na krokodýly je, když jsou ve svém živlu: leží na březích, jsou pokrytí bahnem a vyhřívají se na sluníčku. Jejich kůže je kostkovaná, zlatá a černá. Jejich oči jsou jak z roztaveného kovu. Bledá břicha a řady špičaté zuby působivě kontrastují s temnými zákoutími jeskyní. Potápěči někdy vidí krokodýly na písku, kde spíše chodí, než plavou, aby šetřili energii. Vidět krokodýla nilského z této perspektivy znamená získat příznivější pohled na zvíře, na které se dříve pohlíželo jen se strachem a odporem. Stejně jako se začíná měnit světové vnímání žraloků, tak i setkání s krokodýly má potenciál změnit naše představy o těchto sladkovodních predátorech. Jedná se o hraniční oblast potápění s velkými zvířaty, a proto se o potápění s krokodýly musíme ještě hodně naučit.

Závěr

Potápění s krokodýly je opravdu jedinečný a nezapomenutelný zážitek, který by měl zkusit každý, kdo má rád adrenalin a kdo chce zažít něco tak neobvyklého, co téměř nikdo před ním neviděl a nezkusil.

Pro více informací ohledně zájezdu klikněte ZDE

Článek Botswana – Okavango delta se nejdříve objevil na Nevšední dovolená.

Sametově azurové vody Triton Bay se nachází v zapadlém koutu Západní Papuy, a otevírají dveře k nezapomenutelným potápěčským dobrodružstvím. Toto místo skrývá poklady pod hladinou doposud ještě neprobádané.

Podmořský ráj

Potápěčské lokality Západní Papuy se těší na své objevitele. Zdejší svět byl prvně odhalen v roce 2006 a od té doby si stále uchovává mnoho tajemství. Zátoka září biodiverzitou a pestrobarevnými měkkými korály

Různorodý podmořský život 



Můžete zde narazit na obří kanice a chňapaly či skvostné útesy plné školiček ryb. Neobyčejné měkké korály a endemické druhy zde tvoří paletu barev, která Vás nenechá spát.

Velrybí žraloci 



Zářným okamžikem Triton Bay je setkání se žraloky velrybími, které přitahují hejna ančoviček, jež se shromažďují kolem rybářských plošin zvaných bagany. Je to největší příležitost, jak zblízka sledovat tyto elegantní paryby v akci a může to být okamžik, který spatříte pouze jednou za život.

Nezkažená příroda

Triton Bay leží v chráněné mořské oblasti Kaimana, což ji dodává charakter divokého útočiště. Tato odlehlá destinace se stále vyvíjí a nabízí mnoho nových potápěčských lokalit k objevování. Hned jak se ponoříte do jejích vod ucítíte, že jste jen krok od pravého potápěčského ráje.

Co zde můžeme vidět

Pro více informací ohledně zájezdu klikněte ZDE

Článek Indonésie – Triton Bay se nejdříve objevil na Nevšední dovolená.